Můj příběh

Mé jméno je Zdeněk. V minulosti jsem zažil jen velmi málo šťastných chvil. Většinu jsem naopak prožil ve strachu, úzkostech, zmaru a bezmoci. A především bez možnosti volby žít život jako všichni ostatní. Dvacet let mého života bylo totiž jedno velké peklo a to i přesto, že jsem prožil hezké dětství v milující rodině. Ve škole jsem byl navíc oblíbený a zbožňoval společnost přátel. A přesto se stala událost, která ukončila mé bezstarostné dětství.

Jedna nijak výjimečná nebo zvláštní noc odstartovala mé neskutečně dlouhé trápení. Ovládl mě strach ze smrti. Obavy o vlastní život mi každý den a každou noc bránily ve spánku nebo dokonce dojít si na záchod. Strach se ke mě vracel každý večer. Vrzal okenicemi a kráčel po dřevěné podlaze. Tak začalo dvacet let nespavosti, únavy, paniky, děsu a vyčerpání.

K tomu se později přidala psychická šikana na střední škole. Nikdy nezapomenu na ten každodenní pach strachu a obavy, co se bude zase odehrávat. V tu dobu jsem začal vykazovat známky deprese a úzkosti, které vyústily ve fyzické problémy. Z usměvavého kluka se stal bázlivý a neurotický člověk bez špetky sebevědomí.

Následně jsem byl přijat na vysokou školu a nedokázal jsem unést tíhu studia. Začalo nejtěžší období v mém životě. Depresi jsem propadl úplně. Po úspěšném ukončení prvního semestru se objevila jiskřička naděje, byl jsem optimistický, plný energie a po letech jsem se cítil mnohem lépe. Jednalo se ale pouze o dočasný euforický stav. Deprese s euforií se začala střídat jako na běžícím pásu. Nevyznal jsem se sám v sobě, nedokázal jsem se ovládat. Pro lidi kolem jsem se stal nedostižitelným, nepochopitelným a nesnesitelným.

Trvalo to několik let, než jsem se ocitl za branou psychiatrické léčebny. Viděl jsem tam příběhy lidí s tragickými osudy. To mě paradoxně motivovalo na sobě začít usilovně pracovat a nesmířit se s tím, že se budu do konce života muset ládovat hrstmi pilulek.

Právě v té době jsem narazil na video o progresivních psychiatrech ze zahraničí, kteří tvrdili, že se duševní nemoci dají vyléčit. Začal jsem studovat jejich postupy a metody, jak změnit způsob myšlení člověka a porazit duševní nemoc.

Dnes již poměrně dlouhou dobu žiji v poklidu a roky pomáhám svým klientům procházejícím problémy a stavy, které mi nejsou vůbec cizí. Neznám je z knih a studií, ale z vlastního života.

Nechcete brát doživotně léky a čekat, kdy se “něco” vrátí nebo “něco” nového propukne?